Jak na pana Kafku vzpomínáte?
S panem Kafkou jsme měli hezký, přátelský vztah. Já jsem jej poznal někdy na přelomu padesátých a šedesátých let. Byl tehdy velmi známý zejména jako léčitel, a pak také pro svoji experimentální a badatelskou činnost. Tou dobou již ale, myslím, moc experimentů neprováděl. Chybělo mu vhodné médium a nebyl na tom dobře ani po zdravotní stránce.

Takže jste neměl možnost se nějakého experimentu osobně účastnit?
To bohužel ne. Víte, pan Kafka přítomnost veřejnosti u svých experimentů moc nedovoloval. Sdružoval kolem sebe poměrně úzkou skupinu lidí, kteří s ním na tom spolupracovali. Podmínkou bylo, aby přítomní jeho experimentální činnosti plně důvěřovali. Ostatně Břetislav Kafka využíval hypnózu, která je do značné míry na důvěře postavena. Samozřejmě takové ty nahodilé pokusy s hypnózou, například někde v hospodě, se svými známými, tak to jistě, v tom nebyl problém. Ale pokud se jednalo o seriózní badatelskou činnost, ta vyžadovala vědecké podmínky a patřičné soustředění.

Rozhovory s panem Kafkou musely být vždy velmi zajímavé. Předpokládám, že jste většinou probírali jeho práci?
Vlastně ani ne. O své badatelské činnosti a experimentech toho nikdy moc nenamluvil, byl velmi skromný člověk. Vzpomínám si, jak jsme si jednou sedli u něj na zahradě za domem a vedli řeč na různá témata, jak ty knihy vznikají a tak. Svěřil se mi přitom, že jej navštívila delegace ze Sovětského svazu. Měli totiž eminentní zájem o jeho dílo a chtěli jej vydat (pozn.: knihu Nové základy experimentální psychologie). Podmínkou však bylo, že se kniha přepracuje ve smyslu, aby bylo z textu vypuštěno slovo „Bůh“. On jim však odvětil, že na tom přeci jeho kniha stojí, a tedy to nebude možné. Nakonec se nedohodli a pan Kafka se nabídky zřekl.

A nevyšly nějaké jeho publikace jinde ve světě? Třeba v německém či anglickém jazyce?
To bohužel nemohu říci s jistotou, ale myslím si, že ne. Víte, možností vydání jeho díla v zahraničí (nejen ve východním bloku, ale i na západě), bylo jistě více. Pan Kafka sám říkal, že měl různé zajímavé nabídky, ovšem tehdejší státní aparát takovou spolupráci takřka vylučoval. Vše kontrolovala strana a podmínky byly vždy velmi tvrdé. Tak to tenkrát bylo, z vlastní zkušenosti bych o tom mohl vyprávět. I já měl v té době řadu velmi lákavých pracovních nabídek. Jenže podmínkou vždy bylo vystoupit z církve a vstoupit do strany. To pro mě bylo samozřejmě nepřijatelné, a v tom jsme si s panem Kafkou také velmi dobře rozuměli.

Nebylo to lehké období. Nicméně vybavujete si někoho, kdo by v činnosti Břetislava Kafky po jeho smrti pokračoval?
Přímo v tom směru, kterým šel pan Kafka (pozn. diagnostika a léčba hypnózou a tělesným magnetismem), to o nikom nevím. Jinak bych mohl zmínit pana Prouzu, který působil nedaleko odsud v Batňovicích. To byl také léčitel, s Kafkou se znali. Případně ještě pan František Ferda, ale ten již nebyl z našeho kraje. Ale že by byl někdo vyloženě Kafkovým nástupcem, nebo že by pokračoval v jeho činnosti, to ne, o tom nevím.

Pan Kafka měl jistě velkou autoritu, jak na vás působil jako člověk?
Na Břetislava Kafku vždy rád vzpomínám. Byl velmi sympatický, charakterní, a přestože měl bohaté experimentální zkušenosti, byl vždy velmi skromný. Svoji práci také dokázal lidem podat tak, aby ji každý pochopil. Ostatně tak jsou napsané i jeho knihy, kde je i řada praktických rad a doporučení například z oblasti zdravého životního stylu. I po těch letech je to vše stále aktuální. Břetislav Kafka byl skutečnou osobností, která překročila práh své doby.

Víte, když se po revoluci přejmenovávaly zdejší ulice, byl jsem pozván do té skupiny osob, která vytvářela návrhy. Jméno Břetislava Kafky mi okamžitě problesklo hlavou, a tedy jsem jej navrhl. Bylo to hned jednohlasně schváleno. Dnes se touto ulicí můžete sami projít, je v centru Červeného Kostelce mezi školou a divadlem. Břetislav Kafka si takovou poctu bezesporu zaslouží.