Umírání a smrt


        

Smrt

  je přirozenou součástí lidského života. Dnešní společnost však smrt spíše tabuizuje. Je vnímána jako něco negativního, něco od čeho se všichni musíme držet dále. Říkáme například "zapomněl jsem na to jako na smrt" (na smrt je tedy třeba zapomenout) či "tebe si tak poslat pro smrt", ve smyslu, že by bylo nejlépe, aby nikdy nepřišla. Přitom je zřejmé, že s postupujícím věkem se náhled člověka v tomto směru pozvolna mění. Zatímco v dětství je smrt cosi nepředstavitelného, něco čeho se obáváme zejména v souvislosti s našimi nejbližšími, v dospělosti a zejména v seniorním věku obava ze smrti pozvolna odchází. Vnímáme ji jako přirozený konec lidského života. Kdo z nás si však nepoložil otázku "a co bude potom"?

    

Smrtí těla život nekončí


        Známý filozof Immanuel Kant považoval smrt za změněnou formu života. Ve svém díle doslova uvedl: "Koncem života je smrt, ta však není koncem duše, nýbrž koncem člověka. Narození,

život a smrt

 jsou jen stavy, tělo pouze forma duše".

        O existenci duše nepochyboval ani Břetislav Kafka, který ve své práci zavádí také pojem "oduší" (v dnešní terminologii "aura"). To je činitel, skrze který duše naše tělo oživuje. S touto nejjemnější fluidovou látkou je duše velmi těsně spjata a nastane-li smrt, nejpozději se od ní také odlučuje. Ve své knize Nové základy experimentální psychologie uvádí: "Jsme zvyklí usuzovat, že člověk zemřel, když ustaly všechny fyziologické pochody v mozku, srdce a plíce vypověděly službu a tělo vystydlo. To však ještě není skutečná

smrt těla

. Zůstává totiž ještě po delší dobu v těle oživující zářivá energie oduší, jež se znenáhla stahuje od nohou k mozkovému ústředí a zároveň se hromadí kolem těla umírajícího člověka. Při smrtelné nemoci se tak začíná dít několik dní před smrtí."

    

Diagnostika smrti prostřednictvím hypnózy


        Tento fakt si Kafka mnohokrát ve své praxi ověřil, když uvedl některého ze svých zkušených subjektů do hypnotického transu, aby diagnostikoval závažnost onemocnění pacienta, k němuž byl přivolán. Zhypnotizovaný subjekt rozpoznal blížící se

smrt nemocného

 právě díky zářícímu oduší u jeho hlavy, zatímco z prostoru u nohou se záře stahovala. Tímto způsobem dokázal Kafka určit nejen že smrt nastane, ale také kdy ke smrti dojde, a to s přesností na hodiny. Ve výše uvedené knize se tak můžeme dozvědět detaily o případech pana B. z Horního Kostelce, pana Č. ze Zábrodí, či o místním hoteliérovi panu M., kdy přivolaný Kafka bohužel musel konstatovat blížící se smrt. Ačkoliv byli mnohdy lékaři k jeho předpovědím skeptičtí a domnívali se, že se pacient brzy uzdraví, opak byl pravdou. Kafka tak dokázal, že prostřednictvím hypnózy lze blížící se smrt velmi přesně rozpoznat.

Motto:
"Sedare dolorem divinum opus est"
(Tišit bolest jest božské dílo)

objednávka knih Břetislava Kafky

www.bretislavkafka.cz -

Smrt

 - Copyright © 2011-2017 Všechna práva vyhrazena.
kontakt: info@bretislavkafka.cz